Historie

Kostel sv. Štěpána v Řitonicích je významnou kulturní památkou, která byla zapsána 3. května 1958. Tento malebný areál zahrnuje kostel, zvonici, dvě pilířové brány a schodiště na části pozemku parc. č. 442/1, spolu s pozemky parc. č. st. 3 a p. 3. Celý komplex se nachází uprostřed obce.

Kostel, postavený uprostřed bývalého hřbitova, je orientovaný směrem ke středu obce. V jihozápadním rohu hřbitova stojí skromná dřevěná zvonice, která čelí průčelí kostela. Původní hřbitovní zeď již sice neexistuje, ale její linie je stále patrná v terénu. Na západní straně bylo oplocení posunuto blíže k silnici a nyní je tvořeno pletivovým plotem na soklu. Hlavní vstupní bránu tvoří kamenné pilíře bez omítky, mezi kterými jsou kovaná vrata. Ke vstupu vedou kamenné schody se zábradlím v tvrdé omítce. Na jižní straně je boční branka, tvořená žulovými pilíři a kovanými vrátky.

Dnes je původní hřbitov proměněn v travnatou plochu. Dominantní polohou a hodnotnou architekturou se vyznačuje kostel s gotickým presbytářem v barokní úpravě a dřevěná zvonice. Kostel pochází z druhé poloviny 14. století a byl přestavěn během barokního období v letech 1669 a 1709, přičemž interiér byl upraven v letech 1897–1901. Z gotické stavby se dochoval presbytář s křížovou žebrovou klenbou a obvodové zdi lodi s pískovcovým lomeným portálem na jižní straně. Gotický portál byl zazděn a do zazdívky byl umístěn náhrobek Biberštejnů ze 16. století. Při barokní přestavbě byla loď prodloužena a bylo přistavěno západní štítové průčelí se sochami v nikách.

Na zámku v Domousnicích trávila Ema Destinnová své divadelní prázdniny v letech 1904, 1905 a 1906. V těchto letech ji zde doprovázel také slavný tenor Enrico Caruso. Destinnová si zde užívala jednoduchého života, celé dny se toulala přírodou a věnovala se svým zálibám, mezi něž patřilo například malování. Kromě toho přispěla značnou finanční částkou na varhany v kostele sv. Štěpána v Řitonicích.